Když jako dospělí chodíte s láskou za svými rodiči, cítíte se posíleni, podpořeni nebo vyčerpáni a ani nevíte proč?

A od vás odcházejí děti jakéhokoliv věku radostné, s úsměvem? Máté z vašeho kontaktu radost a uvolněný propojující pocit?

Chodila jsem s malým synem na hřiště. Milovala jsem ty chvíle - okouzlení z tolika možností. Takových atrakcí, nekonečné množství objevování, zkoumání, radosti. Hrála jsem si, radovala a dováděla s ním.
Když byl zabrán do hry na písku, rozhlížela jsem se kolem a kochala se pohledem i na druhá malá stvoření a jejich objevování.

Malá holčička opatrně přecházela po provazovém můstku mezi klouzačkou a prolézačkou. Nestabilní mostík a nožičky, které se teprve učily chodit. Křehká kombinace. Její soustředění, odhodlání a přítomný okamžik jí podporovaly, že tento nový prvek zvládla. Opatrně pomalu přešla několikrát tam a zpět.
Její maminka si opodál povídala se dvěma ženami. Byly zabrány do vášnivého rozhovoru. Najednou si maminka vzpomněla na svou dcerušku a zavolala na ní: "Pozor! Ať nespadneš! Bojím se o tebe!" Viditelně se jí ulehčilo a vítězoslavně se rozhlédla po svých společnicích. Svou energii předala.
A holčička?
Už mostík nedokázala přejít po nožkách. Klekla si a přelezla ho po kolínkách ...

Krásné místo u Trojského kanálu. Nosila jsem malého synka na těle a procházela se ve slunečních paprscích za šumění řeky, než vyzvedneme staršího syna z blízkého gymnázia. Naplňující překrásný čas.

Blažená se rozhlížím kolem. Tatínek se dvěma malými nádhernými zrzavými dvojčátky - chlapečkem a holčičkou. Oba se učí jezdit na odstrkovadle. Holčičce se daří o něco lépe, chlapeček je ještě hodně nejistý. Tatínek se zastavuje na břehu a baví se s kamarádem v kajaku. Syn je o něj opřený a holčička stojí klidná hned vedla. Je stabilní ve svém postoji, že i částečně podpírá bratříčka.
Vtom se tatínek probere z rozhovoru a zvolá na dceru: "Opatrně, ať nespadneš do vody!"
A holčička? Začína se chovat, jako by se pod ní houpala zem ...

Tohle s námí dokáže strach rodičů.
Oslabuje nás. Znejisťuje. Zatěžuje.

Proč dáváme větší důraz na obavy o své děti místo důvěře?

Ano, nemůžeme vědět, zda se něco nestane.

Ale to už jsme věděli při početí. Pojištění - jistotu vážně nemáme. Chceme hrát na jistotu. Existuje?

Důvěra - vzácné koření.

Jde ruku v ruce s bdělostí a odevzdáním. A láskou. Je to pohon. Vlna. Může nést naše děti. Může nést nás.

Jak se cítíte, když slyšíte: "Bojím se o Tebe!"

A jak se cítíte, jak se vám daří, když vás doprovází: "Důvěřuji Ti. Jsi v bezpečí. Troufni si. Dej si odvahu. Jdi."

Důvěřuji sobě, důvěřuji Tobě a důvěřuji té síle, která nás prostupuje a nese.