Občas ve své praxi slýchávám:

"Cítím, že ve mě chce něco změnu, ale ještě nevím, co to je. Připadá mi, že něco dělám špatně, když to nenaplňuji právě teď."

Bylo to období v roce 2021.
Měla jsem dlouhou dobu výrazný intenzivní pocit, že moje tělo se stále chtělo pootočit doprava. Už si nevzpomínám přesně, ale trvalo to asi půl roku.

Věděla jsem, že se po mě chce změna, ale jaká?

Procházela jsem všechny oblasti svého života (manželství, rodinu, děti, práce, přátelé) a cítila jsem, že všechny se rozvíjely v souladu. Přesto stálý intenzivní pocit - otoč se doprava.

Občas jsem se zastavila a opravdu se doprava přetočila, ale stále nepřicházela informace, co mám změnit. Nechápala jsem. Přesto stálý intenzivní pocit - otoč se doprava.

A pak to přišlo. Na parkovišti před školou. Poslední školní den. Rozdávalo se vysvědčení.  Jedna maminka spolužáka mého syna mi řekla, že učitelé zvažují podání hromadné žaloby na vedení za šikanu učitelů.

A já si řekla a dost! Do téhle školy syna už dávat nebudu! Poslední den školy a druhý den jsme odjížděli k moři. Prázdniny naplánované cestami jako každý rok.

Naplněný život, svou profesi, kterou jsem věděla už jako malinká, že budu vykonávat. Žádný "přebytečný" čas, čekající na vyplnění.

Bylo to velmi náročné, ale během těchto prázdnin jsem vystavěla základy komunitní školy. Na jednou jsem věděla, co mám dělat.

Vyšlo to!

Je to dar, požehnání, radost, naplnění, smysl. Přibližuje se to komunitnímu životu a spolupráci, o jaké jsem už jako malá snila. Čas se ohýbá a roztahuje. A moje tělo se už nepotřebuje přetáčet doprava.

"Nebojte se neobvyklostí, které cítíte. Budoucnost do vás musí vstoupit dlouho předtím, než nastane. Čekejte pouze na ten zrod, na hodinu svého porozumění."

Rainer Maria Rilke

A jaký údiv, když jsem se po roce dívala na novoroční jantru, kde mezi různými přáními bylo:

Úžasná škola pro mého syna se skvělým učeníma báječnými kamarády.