Svou sílu si beru zpět
01.05.2025
Svou sílu si beru zpět.
MOJE SÍLA ZŮSTÁVÁ U MĚ
Má pozornost, mé vědomí se plně vrací do mého těla, nejúžasnějšího nástroje na Zemi.
Rostoucí nebo klesající energie v těle a mé pocity v něm je má skutečně pravdivá navigace a ukazetel v mém životě.
Velmi často se ve své praxi setkávám s lidmi, jejichž svět - práce, rodina, děti - dobře funguje.Přitom jsou vyprahlí, unavení, prázdní...
Veškerou svou energii, pozornost, sílu už od dětství věnovali druhým a tak pokračují i v dospělém životě: "Udělám pro vás vše. Zn. Mějte mě rádi."
A - ono to nefunguje.
Vrátit se k sobě, načítat sebe místo druhých, vrátit se do svého středu, rozhodovat se podle svých skutečných priorit, nedrancovat své síly...
Konání, výkony vyváženě prokládat prostým bytim, tj. odpočinkem, lenošením, sněním, spočinutím v přítomné chvíli. Tím se propojujete se zdrojem, inspirací, svojí Múzou, přijímáte energii potřebnou pro realizaci svých plánů.
Nemůžete svou káru tůrovat na plný plyn pořád.
Taky se svým autem
- zastavíte
- otevřete nádrž
- zastrčíte pistoli s pro vaše auto na míru vhodným palivem
- naplníte nádrž
- a až poté se vydáte svým směrem
Stejné jako u lidského těla u lidské bytosti.
Bytí, otevření, naplnění (dosycení), dostatek energie, přijatá inspirace, flow.
A přirozeně radost, smysl života ...
Má síla pozornosti zůstává u mě
Krásně podrobně to popisuje ve svém příspěvku na fb Iveta Havlová. Děkuji ji za to.
DŮSLEDKY NEDOSTATEČNÉHO DOVTĚLENÍ SE (aneb RODIČOVSKÉ SVĚDČENÍ O EXISTENCI)
Jednou z nejdůležitějších úloh rodičůje "dovtělit" nás, tedy pomoci nám uvědomit si, že
- máme tělo a jsme v něm v bezpečí
- že své tělo a pocity cítíme sami za sebe
- že právě teď něco cítíme a vyjadřujeme
- že máme energii a teď, právě teď, ji nějak vyjadřujeme
- jaká je spojitost mezi tím, co cítíme v psychice a v těle- že máme své potřeby, že druhý má své potřeby
- že nejdříve je nutné uspokojit své potřeby
- jaká je spojitost mezi mým jednáním a pocity druhého
- jaká je spojitost mezi jednáním druhého a mými pocity
- že máme dopad na své okolí- že lidé mají i vnitřní obsahy, které nevidíme
- že vnitřní obsahy lidí silně tvoří realitu
- že moje energie je vždy pravdivá
A tak dále…
Pokud byli rodiče sami vychováni v prostředí,kde se lidé považovali za chodící "krabice",kde chování = povrchní nálepka = odměna či trest,je pravděpodobné, že se nás druzí málo dotýkalia málo svědčili o naší existenci:
"Jsi moje, moje dceruška… i tohle ramínko… i tahle tvářička…", hladí a raduje se.
"Jů, vidím tě… postavil jsi komín z kostek!"
"Zlobíš se… moc se zlobíš… tvoje pěstičky a nohy to cítí!"
"Tři dny jsi tomu přicházel na kloub a teď jsi to dokončil! To máš asi radost, celý záříš!"
…
Pokud se nás rodiče málo dotýkali, málo nás potvrzovali, málo svědčili o tom, co cítíme a děláme,naučíme se orientovat na druhé, nepostavíme se v životě pocitově, myšlenkověa ENERGETICKY na vlastní nohy
…
Pak se v životě orientujeme například na to:
- aby si nás všimli
- aby nás pochválili
- aby se na nás nezlobili
- aby nás neovládli
a tak dále
Je tam vždy onen prvek vymezování se vůči někomu,ne stavění svých vlastních struktur…
Svou energii investujeme:
- do odrážení energie někoho jiného stáhnutím se do sebe
- do útěků od někoho
- do boje proti někomu
- do trpění pod útlakem
- do vděčnosti, že mě někdo táhne
- do nechuti, že mě někdo tlačí
- do slasti, že mě někdo obsloužil
- do investování do života druhého...…
Vidíme, co pro nás druzí mohou udělat a co by dělat neměli.
Jsme orientováni na jejich existenci, činy, energii.
Ne na existenci, činy a energii nás samých…
Začít cítit sám sebe a postavit se energeticky na vlastní nohy, je snad základní úkol každého člověka na cestě k plně prožitému životu.
Iveta
www.ivetahavlova.cz
