Stalo se to před mnoha lety. Starala jsem se o malé dítě na vozíčku a ve volnu navštěvovala školu celostního přístupu k člověku a životu, kde jsem se seznamovala s mnoha terapeutickými a léčebnými metodami.

Jednou při výuce hypnózy jsem obdržela informaci, že se mi v noci bude zdát o tom, co nutně potřebuji vědět. A já nutně potřebovala vědět, jak syna postavit na nohy. Jenže síla, která mě vede, to viděla jinak.

Zdálo se mi, že jedu autem a to pomalu dojíždí a vypíná se jedna kontrolka za druhou až auto "zemřelo" a já z něj pomalu vysunula klíče. Probudila jsem se působením snu vyděšená, protože jsem věděla, že to auto jsem já. Znovu jsem usnula a já obdržela jasnou zřetelnou zprávu: "Máš rakovinu, běž na krevní testy."

Nasrala jsem se. Co to má znamenat? Co je to za nesmysl? Vždyž já hledám informace, jak syna postavit do života a ne takovou nejapnou blbost!

Ale na krevní testy jsem šla. A pak na další a na další ... Ortel byl nemilosrdný. Vážně nemocná játra. Vyhledala jsem nejlepšího lékaře na toto onemocnění. Návrh: chemoterapie. Vzala jsem si čas na rozmyšlenou.

Jak mohu mít řadu měsíců hlavu v záchodě, své krásné vlasy odevzdat komu, neschopná se postarat v nevolnostech o sebe ...,když mám tady jiný úkol - postarat se o svého chlapečka, který vyžaduje nepřetržitou vyčerpávající péči ve dne i v noci. Nebyl tady nikdo, kdo by to vzal za mě.

Odhodlaná sedím dlouho v čekárně, povídám si s mladým klukem a ženou ve středním věku. Oba schodně popisují hrozné vedlejší účinky chemoterapie. A taky úlevu, že mají léčbu za sebou a jsou v pořádku. Oba! vycházejí postupně z ordinace zničení, že nemoc se zpět a je čeká opět to samé.

Podpořilo mě to v mém rozhodnutí. Lékaři oznamuji, že navrhovanou léčbu nepodstoupím. Straší mě, že alternativou se vše zhorší. A navrhuje zúčastnit se studie - kdy mi naslepo budou střídat jakýsi nový lék a placebo. Cítím, že cesta pokusného králíka není pro mě.
Ale to nestačí. Mám tolik drzosti nebo odvahy říct lékaři se všemi tituly před i za jménem, kapacitě ve svém oboru, že mu časem přijdu sdělit, jak jsem se uzdravila.

Dostal tik do obličeje. Ale vybrala jsem si nejlepšího. Ustálo to. A přistoupil na mou žádost, že bude sledovat, jak se nemoc vyvíjí. Musela jsem podepsat v kartě, že jsem si vědomá, že kolaps organismu může nastat kdykoliv. A návdavkem dostávám upozornění, že sice chci vychovat dítě, ale za 10 let tu už dávno nebudu a smrt na toto onemocnění nebývá pěkná. Ptám se ho, jak by chtěl umřít on. Chvilku se zamyslí a říká: "Jedině zastřelením."

No a co jsem udělala?

Nebylo mi dobře a "podpořena" lékařem jsem věřila, že se může stát cokoliv. Dávala jsem synovi mobil k posteli, že se může stát, že maminka spí tak tvrdě, že se nedá probudit a aby v takovém případě zavolal babičce, aby byla s ním.

Vedle pláče jsem zkusila přísnou jaterní dietu. Nemoc se zhoršila. Pochopila jsem, že askeze není má cesta. Ale pravý opak. uvolnit se a objevit radost. Hořkost z náročného života, kdy jsem sama bez muže pečovala o syna na vozíčku, jsem vyrovnávala hořkými bylinámi českého bylinkáře a nejlepšího jasnovidného diagnostika. Přizvala jsem vynikajícího lékaře homeopata. A potom a hlavně jsem se udravovala "svou" metodou - práce s vědomým polem. Tady mě doprovázel Anděl - má nejlepší kamarádka Soňa. Odlupovala jsem hořkosti svého života a naplňovala sladkostí života. Do všech oblastí svého života jsem přizvala lásku a nechala ji jako nevzácnější lék působit a v tom stále pokračuji.

Má léčba trvala dlouho. Mnohem déle, než jsem si původně myslela.

A za 10 let - jsem jako zcela zdravá porodila zdravé dítě.

Mám vyhráno?

"?"

Vnímám vztyčený prst jako upozornění:

Hlídáš si rovnováhu?

Převládá radost v tvém životě?

Rozpouštíš náročné momenty svého života do smíření?

Staráš se dobře i o sebe?

Buduješ svůj svět takový, v jakém si přeješ žít?

Nasloucháš si?

Následuješ vnitřní moudrost?

Žiješ svůj nejvyšší sen?

Převládá láska a mír v tvém srdci?