Všeprostupující milost
13.12.2022
Stav blaženosti bez vnější příčiny.
Stává se, že klient usedne do křesla, poví pár vět o tom s čím přichází a začne se to dít.
Místnost se začne naplňovat jemností, klidem, tichem, které mluví. Vstupuje esence. Snáší se jemně jako bělostné vločky. Prostor i my se naplňujeme milostí. Jako by naší realitu prostoupila realita božství.
Dělám to já?
Ne.
Já jenom jsem.
Tvoří to klient.
Ne.
Nekonáme. Jenom jsme. Umožňujeme to. Ač je to jemné, přesto velmi intezivní, hluboké, intimní a propojující. Každý by v tomto stavu chtěl zústat věky.
Je to blažená nepopsatelná přítomnost. Je uvolňující, naplňující, prostupující, vyživující, uspokojující, povznášející, přijímající, hojivá ...
Nedávno se mě jeden klient ptal: "Jak to děláte?"
To je právě to, že nijak.
Ono to stále je. Pokud si dovolím nekonat, povolím, zastavím se v prázdnu bez myšlenek, stane se to samo.
Jak se zastavím v prázdnu?
Pro začátek stačí 1 vteřina spočinutí v prostoru mezi myšlenkami, povolit, uvolnit se do vnímání, naslouchání tichu ... v ten okamžik to přichází.
Hluboce intimní, jádro naší bytosti oslovující stav vědomí.
Tj. ono známé:
Dosahujeme nedosahováním.