Potkávám po delším čase kamarádku. Jde z nemocnice, kde jí umírá maminka. Už nevnímá. Kamarádka ji stačila ještě říct, že se na ni nezlobí.

Několik dní na to trávím čas na Moravě na vysokovibračním transformačním semináři. Ráno přišla SMS od kamarádky, že jí právě zemřela maminka.

Večer po celodenní transformační práci si povídám s ostatními. Najednou cítím jak se mé vědomí silně rozšířuje jako při napojení na esenci. Je to tak intenzivní, že již nemohu běžně konverzovat a musím ven do přírody.

Vyšla jsem do příjemně vlahé teplé noci, nebe bylo poseté zářícími hvězdami. Ušla jsem pár kroků a najednou se přede mnou objevila maminka kamarádky. Ta, která ráno zemřela.

Říká mi: "Řekni Mirce, že jsem v pořádku a že ji mám moc ráda."

Moje reakce byla: "No to jí neřeknu, to mi neuvěří!"

Přišlo mi, že je to takové sdělení, o kterém si Mirka bude myslet, že jsem si ho vymyslela, abych ji utěšila. Pomyslela jsem si, kdyby mi třeba řekla, že dopis na rozloučenou je v prvním šuplíku vzadu, to se dá ověřit a je to OK.

Jen jsem si to pomyslela, objevil se za Mirčinou maminkou velký překrásný anděl. Nic neříkal, ale z jeho přítomnosti jsem pochopila, že nemohu cenzurovat zprávu, že jsem prostě posel této zprávy.

Tak jsem v noci Mirce psala zprávu o setkání s její maminkou a doprovázejím andělem.

Ta mi ihned odepsala, že děkuje a že ví, že maminka byla první za ní, ale přes svůj zármutek ji nemohla vnímat a tak její maminka přišla za mnou.

A prý plačíc právě sleduje v telelevizi rozhovor s Moodym.